Únor 2018

Na zem padá svět

7. února 2018 v 23:18 | Maupharin Luner Sammael |  Pocity
Na zem padá svět a rozbil se na kusy jako moje sny. Ne to moje sny byli můj život takže s nesplněnými sny se zbortil můj život i svět. Jediný sen, který měl šanci se uskutečnit se asi taky posar. Protože moje nejoblíbenéjší kapela se asi rozpadla. Psychicka v prdeli a zdravotní stav taky. Svět se rozbil. Rozpadl se. Tím i můj život. Na zem spadl svět. Bolesti zubů, že myslím, že se mi rozkočí huba celý xicht oteklý od zubů bolí to jako čert do toho už týden chřipka. Takže se mám dokonale na to se jít zabít. Jo pro někdo normálního je to přeci hrozně velká blbost, ale ti co mne znaji a ví můj život tak ví, že by mi bylo lèpe kdybych se zabila i když je to bolí. K čemu je se furt řezat žiletkami a tiše trpět? K hovnu. Je lepší to asi vážně udělat. I tady na blogu mi někdo psal, že se mám zabít asi ten kdosi má pravdu, že bych se měla zabít. Každý mne říká, že se mám zabít...


7. Února

7. února 2018 v 17:28 | Maupharin Luner Sammael |  Deník
Vzbudila jsem se. S hroznou bolestí hlavy a krku. Do toho nevím jak dlouho mne kamarád vydrží u sebe doma. Píšu si s mou novou láskou. Chybí mi, ale bohužel bydlí moc daleko ode mne a já mám teploty a není mi vůbec dobře. A jí je patnáct takže v prdeli. Půlku dne jsem prospala. Není mi vůbec dobře prostě. Navíc nevím jak dlouho budu moct bydlet u toho kamaráda, protože mne už ani on nedává. Když chci jít na nákup či umýt nádobí tak mi to zakáže. No dnešek se moc nedaří, ale to poslední tři roky se vše sere. Ale to je jedno. O tom jindy. Je mi hrozně. Jak psychicky tak i fyzicky. Ale psychicky hůř. Asi. Mám chuť se podřezat. Fakt jako ano. Přítelkyně mi do toho před chvíli napsala, že se včera tak pořezala až skončila v nemocnici. Takže jestli se posere další věc jdu se zabít. Možná ještě dříve. Prostě to už nezvládám...


Porucha osobnosti

7. února 2018 v 12:10 | Maupharin Luner Sammael |  Myšlenky a Ûvahy
Ke mnoho poruch osobnosti. Já sama nevím kolik přesně jich je a ani nevím přesně jakou mám já. Jen vím, že mán tak deset osobností a každá je úplně jiná. Nejhorší ke když se začnou jakoże hádat. To je teprve peklo když se ve vás začnou hádat osobnosti a každá chce úplně něco jiného. Potom vznikne hrozný chaos a zmatek a vy vůbec nevíte co chcete. Ne spíše toho chcete tolik, protože si to vynucují vaše osobnosti a vy nevíte co chcete opravdu. No nakonec ty osobnosti zmlknou a vždy nějaká byhraje boj a je vše dle ní. Teď se třeba slušně hádali moje osobnosti po dost dlouhé době a už je i výherce. Vyhrála osobnost co miluje tu dokonalou emařku. Ta osobnost je do ni blázen. Tato osobnost vyhrála souboj. Jo takže konečně ty hlasy drżí na nějakou dobu zase hubu. No to jsem zvědavá na jak dlouho tedy. To se nikdy neví kdy se zase začnou mezi sebou bít o to, která se zrovna bude projevovat. Asi tak. Je to peklo toto vše. Ale kdo to nemá tak nepochopí. Jak jinak. A ano mám mnoho psychických nemocí dohromady. Jako jo no. A je to hrozný peklo to vše mít. Proto mám taky nejvyžší stupeň invalidního důchodu a třetí stupeň přídavku na osobního asistenta, protože nejsem schopna se o sebe sama postarat. Bohužel, ale musela jsem si to prostě přiznat, že nedokážu žít jako normální plnohodnotný člověk. Bylo těžkè sama sobě přiznat, že už jsem na tom až tak zle, že se o sebe nedokážu sama postarat. Ale ano jsem na tom už tak psychicky zle, že nejsem schopna už ani vyjít mezi lidi. Vse se to zhoršuje...


Život s bipolární afektivní poruchou

7. února 2018 v 11:36 | Maupharin Luner Sammael |  Myšlenky a Ûvahy
Už zase. Stále a stále ten samý koloběh až mi z toho už jebe. Jo. Nenávidím ty stavy. Prostě si přijdou a střídají se jak se jim zrovna zachce. Je to peklo s tím žít. Vážně. Ale ten kdo netrpí BAP nikdy nemůže pochopit jak se cítíme a vlastně ani o co jde když to nezažije na vlastní kůži. Ano on to vlastně ani nikdo pochopit zcela nemůže, prostě to se nedá ani pořádně popsat navíc každý z BAP má ty stavy přeci jen trochu odlišné a každý ty stavy cítí jinak, ale přitom to cítíme všichni stejně. Je to dost zvláštní ne? Jde o závažnou psychickou nemoc, která často končí sebevraždou. Bohužel, ale při tèto nemoci jsou dost časté sebevraždy, protože je dost obtížnè ty stavy vydrżet a nejít se zabít. Některé ty stavy bývají dost hroznè až nesnesitelnè až z těch stavů vám definitivně hrábne a zabijete se. Jenže ten kdo ty hrozné psychické stavy nikdy nezażil tak je nikdy nemá šanci zcela pochopit. Jde o závažnou duševní nemoc jde o střídání se mánie, hypománie a deprese. A tyto stavy se mohou buť střídat ze sekundy na sekundu či pak jsou zde i měsíční cykly ( ale ty mohou trvat jeden cyklus i roky). Je to dost těžký boj především sám se sebou nejít se ze sekundy na sekundu zabít když něco v mozku přepne. A stále se prát se svou vlastní hlavou a myšlenkami je dost obtížné be většině případů. Já mám asi nejraději stav mánie ( ale jen euforii ten druhý stav mánie je těżce v háji jako ten zbytek), ale eiforie nebývá moc častý stav. Častější je ten zbytek. Nakonec se dá dost rychle v těch stavech už úplně ztratit, že už nepoznáte v jakém stavu zrovna jste. Prostě se v tom všem úplně ztratitíte. Jak říkám je to vážná nemoc ( porucha nálady). My ty stavy mít nechceme! Ale díky tomu, že jsme prostě nemocní tak nemáme hold na býběr! Kdyby jsme to chtěli tak většina z nás nakonec nespáchá sebevraždu protože ty stavy už nedá. Ano je to tak. A je taky bohužel dost časté, že lidé s BAP skončí na alkoholu a často se začneme léčit pervitinem. Dost z nás tak dopadne. I já tak dopadla, ale já se z toho dokázala dostat. Takže jsem přes dva roky čistá. Už tak tři roky to budou no co jsem se dostala z těžkých drog a trávy a nakonec nedávno i s alkoholu kvůli lékům. Takže to by bylo k tèmatu BAP zatím asi vše...


O lidech a začátku mé sociální fobie

7. února 2018 v 11:02 | Maupharin Luner Sammael |  Černa kronika
Tento svět? Je prohnilý. Ne to lidi jsou prohnilý a falešný. To lidi kurvý tento svět. A ostatním život. Proč? Proč si lidi navzájem kurvý život a vztahy? Proč jsou lidí takový svinstvo? Odpad? Ano lidé se mi ukázali v různých podobách, ale která je jejich pravá? To nikdo nepozná. Jo lidé mne už fakt serou. Tím jak se ke mne chovají. Sice nevím jak se chovají k vám a jaké máte s lidmi zkušenosti vy to nemohu soudit, ale říkám jen o tom jak to je u mne. Mluvím o svých zkušenostech takže to berte s rezervou. A blbý kecy mne nezajímají. Už mám vše u prdele takže si pište co chcete. Je mi to jedno. Ale moje zkušenosti jsou prostě špatné takže jde o můj pohled. Kdysi jsem dost pomáhala lidem a byla všelijaká ( porucha osobnosti, autismus, psychoza, porucha emoci, adhd, bipolární) takže taková dle tohoto mišmaše. Pokaždè jiná. A to budu do smrti. Nu to je teď jedno. Já jen aby ten kdo o tom něco ví měl jistou představu o mne. Jak to mohlo asi vypadat či co já vím. Ani nevím proč to píšu. To je taky jedno. Pomáhala jsem především lidem co si procházeli či v minulosti prošli šikanou jako já. Protože já vím jaký to je. A tak jsem sbírala ze země ztracené duše jako jsem já sama. Chtěla jsem aby aspoň oni se měli lépe než já. Já už tehdy byla ztracený případ takže tak no. A povedlo se mi dost lidí zachránit aby nedopadli jako já. Jen sebe už jsem zachránit nedokázala. To je jedno. Jenže mi vždy hned na to vrazili kudlu do zad. Začali mne pomlouvat, za zády se mi smát no prostě byli nakonec všichni falešný jak se časem ukázalo. A to mne začalo ničit. A tak jsem se uzavřela do svého světa mimo realitu. Přestala jsem komunikovat s mámou a se všemi. Prostě jsem se úplně uzavřela do sebe a do knih. Už v té době jsem přestávala věřit lidem a začínala je nenávidět, ale stále se vždy našel nějaký jedinec, kterému jsem pomáhala, ale jak jinak byl falešný a vrazil mi kudlu do zad. Takže jsem tiše trpěla v koutě co nejdál od lidí. Začínala jsem se postupně bát lidí. Toto jsem neměla úplně vrozené jako ten zbytek. Ale šikana a falešný lidi mne vyhnali do ústraní a já se jich začala bát, ale v té době jen chodit do školy. Takže jsem přestala chodit do školy kvůli šikaně. Prostě jsem se jich dost začla bát a tak jsem začala chodit dost za školu tak, že jsem málem skončila v pasťáku, ale hedinkrát v životě mi ta psychiatrička i něčemu byla a donutila mámu aby mi těch zhruba 300 neomluvených hodin omluvila a tak mne ta psychiatrička zachránila před pasťákem. Ano je to tak až tak se to rozjelo. Začala se rozjíždět má teď už dost vážná sociální fobie. Máma mne nutila chodit do školy a tak jsem si na obranu začala do školy nosit nůž, ale máma na to přišla dříve než se stihlo něco stát. Pak jsem ten nůž měla v posteli pod polštářem až takovou schýzu jsem začala mít. Že jsem spala s nožem v posteli. Ano až tak se to začalo rozjíždět. Ano dalo by se říci, že většina věcí započala šikanou ve škole a šikanou doma od nevlastního otce co mne bil. Takže asi tak nějak bych začala. Potom se to odvíjelo dál a dál, ale o tom zase v jiném článku. O tom jak to vše pokračovalo a pokračuje nadále.


Šikana a moje šílenství

7. února 2018 v 10:21 | Maupharin Luner Sammael |  Černa kronika
Ano ano ano. Toto bude o šikaně a mne. Jak jinak , že? Ano prošla jsem si krutou šikanou. Už od malička od táborů kde mne starší děcka bili. A pak i na základních školách mne bili až jsem měla modřiny po celém těle. Či mi dvakrát vyrazili i dech, že jsem nemohla dýchat. Solar. Párkrát mne mrštili tak dva metry do zdi a málem mne zabili. Další mne hodil do topení na chotbě. Takže mne opět málem zlomil vaz. Jako jsoi normální? A když jsem se jich ptala proč mne vlastně šikanují nikdo z nich neuměl pořádně odpovědět jen slovy ' no já nevím jsi prostě divná' jako hezký no když mne šikanovali a ani nevěděli proč! To je vážně super ne? Když vás někdo mlátí a ani neví přesně proč! Jako úžasný no! Nakonec mi začalo z nich jebat a jednomu jsem omlátila hlavu o zeť, lítali i židle a jednoho pseudo nácka jsem mrdla po lysině deštníkem . Takže se pak kurva divili co jsem zešílela. Začali se mne trochu bát když mi z nich mrdlo a pak já div nezabila je. Prostě mi přeskočilo něco v hlavě a pak nakonec já div nezabila je a to se kurva divili. No pohár prostě přetekl. Moc si hráli s ohněm a to semnou co? Takže v přepočtu pak když mi něco udělali tak jsem jim to v tu ránu vrátila a ještě hůř. Není dobrý nápad si semnou hrát protože až pohár přeteče tak se dostanu do stavu šílenství a pak jsem schopna někoho i zabít. Už dost lidí jsem skoro zabila když mne srali. Asi tak.. Jsem prostě psychopat...


Zase jsi lhal

7. února 2018 v 10:00 | Maupharin Luner Sammael |  Právě se děje
Zase jsi ze mne udělal úplnou krávu. Jako poslední dobou vždy. Proč vždy neodolám a jedu ti pomáhat! Když se ke mne takto chováš? Lhal jsi mi, že jsi se s ni rozešel a pak ses semnou vyspal, ale ji jsi řekl, že ne. Takže jsi ze mne zase udělal svini a kurvu co se vám snaží rozmrdat vztah! Ale tak to není ty debile! Proč vinu vždy hodíš jen na mne? Kurva proč vždy když mi zavoláš nakonec přijedu i když vím, že to blbě dopadne s tvou přítelkyni? Proč nedokážu odolat a vždy nakonec přijedu když si pískneš? Taková jsem nikdy nebyla ale u tebe je vše jinak a já už nevím co s tím mám dělat. Naposledy jsi ji poslal do prdele ven z bytu a vyspal jsi se semnou, ale před ni jsi děsný svatoušek a já ta zlá mrcha co? Mám být tedy ta mrcha už i na tebe? Taková jakou ze mne děláš? Ne není dobrý nápad mne srát a hrát si se mnou. Asi si i ty hraješ ràd s ohněm neż tě spálí. Asi ti budu muset dát lekci. Jako každýmu kdo si semnou zahrává. Co ty na to? Chceš ze mne mít nepřítele? To vážně chceš? Jsem silný nepřítel! Neser mne už! Už tě začínám nenávidt! Za to jak se ke mne chováš! Za to jak si semnou zahráváš! Jsi prostě hajzl a debil! Takže máš ze mne nepřítele! Chceš to? Jako vážně? Máš to mít! Už jsi mne vážně nasral! Idiote prolhanej! Víš co? Já tě, ale už nemiluji, miluji jednu emařku a ne už tebe. Tak ze mne nedělej kurvu jinak tě prostě zničím. A věř tomu, že dávám kruté lekce! Ostatní už je dostávají a moc se jim to nelíbí! Takže i ty potřebuješ dostat krutou lekci. Za to jak se chováš k osobně, která tě má tolik ráda i po tom všem!


Nový objev?

7. února 2018 v 8:03 | Maupharin Luner Sammael |  Právě se děje
Po dlouhé době zamilovaná? Ano do jedné kawaii emařky, ale zatím se neznáme osobně. A já mám už týden teploty a bolesti v krku. Takže za ni jedu až toho budu schopna no. Ale chci už být u ni. Je milá a rozkošná. Ale jestli se posere i toto jdu se zabít. To je už rozhodnuto. Takže tak. Kdyby mne neskřížila cestu tak bylo už jasno , ale objevila se mi v životě. Takže tak. Navíc mne prý taky miluje, ale těmto slovům už nevěřím víte? Takže to beru s rezervou. Už chci být u ni. Achjo. Máme spolu tajný vztah. Od ni to nesmí nikdo vědět. Nu což když je ji patnáct tak se nedivým, že? To né každý to umí tak elegantně jako já xD.. Jo na to jak jsem to tehdy přiznala já na to nikdy nezapomenu, ale tak máma to vzala v poho a nevlastní otec nakonec taky, ale můj pravý táta o tom neví tomu to nedokážu říct. Spíše nevím jak mu to říci. Takže zen to asi neví jestli mu to máma někdy neřekla to nevím no. Možná to ví od mámy, ale kdo ví? Držte mi palce ať jsme spolu šťastný. Jestli ji ztratím zabiju se. Kvůli ni jsem se rozešla se svou přítelkyni, prostě srdce si vybralo jinou. To s tím nic už neudělám, že? Asi tak. Srdce si vybralo nakonec jinou holku. Emařku. Po, který toužím celým srdcem. Ona je jiná neż ostatní a to se mi líbí. Už se těš8m až budu u ni. Miluji ji. Taky miluje hřbitovy jako já. Moje teď už bývalá přítelkyně byla prostě úplně jiná než já. Nešlo to s ni vydržet. Málem mne dohnala k sebevraždě už na začátku vztahu, takže jsem ji musela poslat do prdele jinak by mne zničila. Psychicky mne vydírala atd. Byla jako můj bývalý o, kterém už jsem tu psala. A já se tehdy zařekla, že takový vztah nikdy více. Takže jsem ho ukončila. I když to bolelo ji ublížit, ale asi měla dostat tvrdou lekci no. Jinak by ji nedostala.


Nesuď knihu podle obalu

7. února 2018 v 7:05 | Maupharin Luner Sammael |  Myšlenky a Ûvahy
Vážně nenávidím ty který soudí aniż by mne znali osobněa znali můj životní příběh. Vážně takový lidi miluji. Myslí si, že jsou nejchytřeší na světě a jak děsně ví jakè to je peklo v tom žít, ale vědí akorát hovno. Ale dělají jako by jim patřil celý vesmírva jak ví všechno. Avšak nesuď knihu dle obalu. Všichni si myslí jaký jsem svatoušek, ale pravdou je opat. Jsem arogantní sobecká mrcha co myslí jen na sebe. Ano to ze mne udělali lidé. Taková jsem kdysi nebyla toť pravda, ale časy se mění a já si nenechám srát na hlavu jako předtím. To už skončilo. Kdysi jsem byla až moc dobrá a hodná a to mne zničilo. Teď už mám krutou výchovu od lidí a života takže se ze mne stala arogantní mrcha nebo už jsem taková vždy byla? To teď nevím. Avšak je to také możné. Prošla jsem si tolika sračkami, že už tak v polovině mého života by si polovina z vás šla hodit raději mašly. Je to tak. Každý si hraje na to co není. Jen málokdo dokáže být sám sebou, že? Každý soudí podle toho jak vypadáš a ne dle toho jaký jsi uvnitř. Takže tak a to mne hrozně sere upřímně. Každý je jiný! Každý je originál! Většina na to zapomíná! Nebojte se být sami sebou. Proč žít ve vlastní iluzi? Je to pravda. Hodně lidí si nedokáže dost vëcí sám v sobě přiznat. Já si musela připustit, že jsem transexuál a homosexuál. Ne vždy je lehkè si něco připustit když se toho bojíme a nechceme si to pustit vůbec na mysl, ale když si sami v sobě ty věci připustíme a smíříme se s tím bude nám lèpe. Mne to taky dost let trvalo, ale teď už se za to nestydím a je mi lépe. Všichni to o mne ví a je mi lépe. Lépe se s tím pak vyrovnáte. S tím jací opravdu jste. Jde o to udělat první krok sám v sobě. Nejdříve si musíme podívat sami do sebe a až se dívat do ostatních. Ten kdo nemá vyřešen sám sebe nemá právo soudit ostatní okolo něj. Nejprve musíte začít u sebe jako já...


Kudy kam

7. února 2018 v 0:00 | Maupharin Luner Sammael |  Pocity
Ztracena v temnotě. Ztracena v životě. Ztracena ve všem. Ztracena v pocitech i emocích. Tak nějak celkově nevím kdo jsem? Už zase nevím kdo vlastně jsem. Je mi hrozně hrozně hrozně!!! Já už nevím jak dál! Prostě nevím. Ztracena ve světě i realitě. Nevím jak dál. Je mi příšerně. Do toho teploty, bolesti v krku a celkově hrozná únava. Vyčerpání organismu. Před pár měsíci jsem se dočetla, že na maniodepresi se dá i zemřít na selhání organismu, že to tělo to jednoduše vzdá a já cítím jako mne ta bolest zabíjí. Pořád jen spím. Jak v noci tak přes den. Jen ležím a spím. Jsem tak hrozně vyčerpaná. Moje tělo tak vyčerpanè. Malátnè a unavenè. Jako by to mè tělo mělo każdou chvíli vzdát. Je to tak. Přetíżení organismu. Takový jako už dlouho ne. Za poslední tři roky jsem v tomto stavu tak po pátý a už mi z toho jebe jako. Je to jako leżet na smrtelnè posteli paralizován bez možnosti se pohnout. Asi takový je to stav. Ve kterém opět jsem. Nechci tím vším ještě více deprimovat své nejbliżší a tak to bliju sem. Jestli to pomůže? To nevím. Nejsem si tím zcela jista. Ale myslím, že ne. Nepomáhá už nic...


Žít svůj život

6. února 2018 v 22:45 | Maupharin Luner Sammael |  Pocity
Co je to vlastně život? Pro mne tedy velkè peklo nevím jak pro ostatní, ale pro mne je peklo ráno otevřít oči. A nadechnout se. Život pro mne je jen bolest a utrpení. Ale nikdo mne nechápe co je to za utrpení ve kterém celý život žiju. Žít svůj život? Tak proč ho neukončit? Je to jen mé rozhodnutí jestli tu budu nadále trpět či se zabiju! A nikdo mi v tom bránit nebude. Dala jsem tomu poslední šanci a pak se prostě zabiju protože už na to totálně nemám nervy. Prostě pohár úplně přetekl do moře slz a bolesti. Nikdo mi prostě nebude poroučet jak mám žít, jak se mám oblékat jaký budu mít vlasy jak budu se chovat a už vůbec si nenechám poroučet kdy mám zemřít. Ostatní si neuvědomují jistou věc. Je to kurva můj život takže až budu chtít já tak půjdu a prostě spáchám sebevraždu ať se jim to líbí či ne. Je to čistě můj život moje názory a moje rozhodnutí jestli budu trpět věčně na tomto světě či spáchám sebevraždu. Je to kurva moje věc!! Až budu chtít a tak to prostě udělám a nikdo mi v tom bránit nebude. Ovšem to bych musela zmizet někam kde by mne nikdo nešel hledat. Je to můj život a moje tělo a je na mne jestli se budu řezat žiletkami či ne. Nechápou, že je to můj život. A už mne to dohnalo k šílenství. Jo čím více mi do toho kecají tím více mne to dohání k tomu to jít udělat aby konečně byl klid a ticho a žádná bolest. Chci svatý klid a pokoj konečně???


Nejdelší vztah

6. února 2018 v 20:57 | Maupharin Luner Sammael |  Černa kronika
Budu vám vyprávět trošku o mém nejdelším vztahu. Zrovna jsem přestoupila na novou čtvrtou základní školu. Už v 9. Třídě. Jak jinak, že opět kvůli šikaně. Tam se do mne zamilovali tehdy tři kluci. Mne v té době bylo šestnáct. Dva z nich se stali mými jedinými kamarády co jsem měla. Já si v té době našla přítelkyni, ale ta holka mne docela rychle posla do prdele, takže jsem byla zase sama. Tak jsem se dala dohromady z jedním z těch tří, ale zjistila jsem, že mu jde hlavně o sex. Takže no a pak jsem si padla do oka s kamarádem. Dost jsme si rozuměli. Pak se jelo na školu v přírodě. Seděli jsme vedle sebe v autobuse a tulili se s tim, kreténem co mne chtěl jen na sex jsem se ani nerozešla, takže začal žárlit. No a jen co jsme dojeli na školu v přírodě tak jsme se dali dohromady. No a tak plynul čas. Už od začátku vztahu jsme byli každý den spolu jak ve škole tak u něj. Začala jsem u něj prakticky bydlet. Mne bylo šestnáct a jemu patnáct. Dlouhá teen láska. Vydrželo nám to přes rok. Ano skoro rok a půl do úplného krachu. První tak tři měsíce byli nádhera a v klidu, ale pak přišli hádky a začali jsme zjišťovat, že každý je úplně jiný. Já už dávno byla gothic, ale on gothic nenáviděl a vždy když jsem za ním přišla v gothic tak mne oslovil " už zase vypadáš jako zrůda" či mne tyranizoval kvůli cigaretám. První tři měsíce mu nic z toho nevadilo, ale pak přišlo peklo na zemi. Začal mne bydírat, tyranizovat a doháněl mne až k šílenství. Nakonec jsme se furt jen hádali a skoro se div nepozabíjeli. Vztah vydržel aż do mých osmnácti let kdy mi zkurvil osmnáctè narozeniny. Na ty narozeniny nikdy nezapomenu. Prostě se vůbec divím, že jsme spolu tak dlouho vydrželi a, že po tom vztahu ještě žijeme. No nechci vykládat úplně vše z toho vztahu doteď to dost bolí i když bych už nikdy více takový vztah nechtěla!!!


6. Února

6. února 2018 v 20:29 | Maupharin Luner Sammael |  Deník
Ráno jsem se vzbudila poprvè nějak před pátou ráno. Pak mi bylo tak blbě, že jsem nemohla znovu usnout. No nakonec jsem usla no. A pak když jsem se vzbudila tak jsem si spletla léky od psychiatričky místo léků na ráno jsem si vzala ráno léky na večer. Takže jsem byla celý den zabitá. Celý den jsem prospala díky tomu. Slušná koňská dávka. Beru hodně léků na maniodepresi. Ale i na zdravotní stav. Takže dnešek byl vážně divný. Pořád mne bolí hlava už asi týden a v krku. Dnes jsem zase smrkala krev. Jo poslední dobou furt smrkám krev. Je mk divně. Psychicka v prdeli a zdravotní stav taky. Takže se mám fakt super. Tak akorát si to jít hodit i když mne kamarádi stále přemlouvají ať žiju, ale tomu v čem žiju se život říkat vážně nedá. Jo je mi hrozně moc smutno. Vše se sere jako vždy. Možná skončím znovu na ulici. Protože kamarád mne psychicky nedává. Takže nevím kdy mu můże hrábnout a vyhodit mne z jeho bytu. Takže je toho na mne prostě dostatečně moc. Čas se ztratil a zasekl se. Ale o tom možná jindy uvidím. Je mi hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně.......


Úvod

6. února 2018 v 19:57 | Maupharin Luner Sammael
Tento blog bude deník především
Protože mám no ještě dva blogy, ale na ně se deník nehodí no
Potřebuji místo pro svou hlavu a život
Jsem dost introvertní
Tady budou mé zážitky, vzpomínky a co se aktuálně děje
Moje pocity, emoce atd
Prostě moje výlevy z mé duše a mysly
Z mého já atd
Mé ostatní blogy www.vampire-erin.blog.cz a můj hlavní blog www.stories-of-a-chaotic-mind.blog.cz

Tak přeji příjmnou zábavu