O lidech a začátku mé sociální fobie

7. února 2018 v 11:02 | Maupharin Luner Sammael |  Černa kronika
Tento svět? Je prohnilý. Ne to lidi jsou prohnilý a falešný. To lidi kurvý tento svět. A ostatním život. Proč? Proč si lidi navzájem kurvý život a vztahy? Proč jsou lidí takový svinstvo? Odpad? Ano lidé se mi ukázali v různých podobách, ale která je jejich pravá? To nikdo nepozná. Jo lidé mne už fakt serou. Tím jak se ke mne chovají. Sice nevím jak se chovají k vám a jaké máte s lidmi zkušenosti vy to nemohu soudit, ale říkám jen o tom jak to je u mne. Mluvím o svých zkušenostech takže to berte s rezervou. A blbý kecy mne nezajímají. Už mám vše u prdele takže si pište co chcete. Je mi to jedno. Ale moje zkušenosti jsou prostě špatné takže jde o můj pohled. Kdysi jsem dost pomáhala lidem a byla všelijaká ( porucha osobnosti, autismus, psychoza, porucha emoci, adhd, bipolární) takže taková dle tohoto mišmaše. Pokaždè jiná. A to budu do smrti. Nu to je teď jedno. Já jen aby ten kdo o tom něco ví měl jistou představu o mne. Jak to mohlo asi vypadat či co já vím. Ani nevím proč to píšu. To je taky jedno. Pomáhala jsem především lidem co si procházeli či v minulosti prošli šikanou jako já. Protože já vím jaký to je. A tak jsem sbírala ze země ztracené duše jako jsem já sama. Chtěla jsem aby aspoň oni se měli lépe než já. Já už tehdy byla ztracený případ takže tak no. A povedlo se mi dost lidí zachránit aby nedopadli jako já. Jen sebe už jsem zachránit nedokázala. To je jedno. Jenže mi vždy hned na to vrazili kudlu do zad. Začali mne pomlouvat, za zády se mi smát no prostě byli nakonec všichni falešný jak se časem ukázalo. A to mne začalo ničit. A tak jsem se uzavřela do svého světa mimo realitu. Přestala jsem komunikovat s mámou a se všemi. Prostě jsem se úplně uzavřela do sebe a do knih. Už v té době jsem přestávala věřit lidem a začínala je nenávidět, ale stále se vždy našel nějaký jedinec, kterému jsem pomáhala, ale jak jinak byl falešný a vrazil mi kudlu do zad. Takže jsem tiše trpěla v koutě co nejdál od lidí. Začínala jsem se postupně bát lidí. Toto jsem neměla úplně vrozené jako ten zbytek. Ale šikana a falešný lidi mne vyhnali do ústraní a já se jich začala bát, ale v té době jen chodit do školy. Takže jsem přestala chodit do školy kvůli šikaně. Prostě jsem se jich dost začla bát a tak jsem začala chodit dost za školu tak, že jsem málem skončila v pasťáku, ale hedinkrát v životě mi ta psychiatrička i něčemu byla a donutila mámu aby mi těch zhruba 300 neomluvených hodin omluvila a tak mne ta psychiatrička zachránila před pasťákem. Ano je to tak až tak se to rozjelo. Začala se rozjíždět má teď už dost vážná sociální fobie. Máma mne nutila chodit do školy a tak jsem si na obranu začala do školy nosit nůž, ale máma na to přišla dříve než se stihlo něco stát. Pak jsem ten nůž měla v posteli pod polštářem až takovou schýzu jsem začala mít. Že jsem spala s nožem v posteli. Ano až tak se to začalo rozjíždět. Ano dalo by se říci, že většina věcí započala šikanou ve škole a šikanou doma od nevlastního otce co mne bil. Takže asi tak nějak bych začala. Potom se to odvíjelo dál a dál, ale o tom zase v jiném článku. O tom jak to vše pokračovalo a pokračuje nadále.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama